Jméno: Historický román
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
Pro historický román je charakteristické to, že se odehrává v jiné, dřívější době, než v jaké žil jeho autor. Často se jedná o vzdálenější minulost, o dobu, ve které docházelo k některým důležitým společenským či historickým změnám. Existují historické romány, které jsou z historického hlediska velmi přesné, ale také historické romány, které z historického hlediska pravdivé nejsou. To, do jaké míry je historická doba v románu popsána, závisí na tom, zda jsou historické události důležitou součástí děje, anebo je historie jen pozadím, na kterém se odehrává například milostný příběh hlavních hrdinů.
Základní znaky historického románu
Základním znakem historického románu je to, že se odehrává v minulosti, v době, kterou autor nezažil. Většinou se jedná o dobu, kdy docházelo k určitým významným společenským či historickým událostem. Velmi často ale tyto minulé doby neslouží pouze k poukázání na to, co bylo v minulosti, ale zároveň umožňují určitou paralelu i se současností autora a s problémy jeho doby. K dokreslení dobové atmosféry používají někteří autoři v historických románech, především v rozhovorech postav, archaický jazyk.
Typy historického románu
Vzhledem k tomu, jak se s historickou látkou v románu pracuje, jaká je její důležitost pro celkové vyznění románu, se rozlišují tři typy historického románu.
- Mimetický historický román – kde historická doba je pro román stěžejní, cílem je věrohodné, pravdivé zachycení historických událostí a prostředí
- Projekční historický román – historická doba slouží spíše jako zrcadlo pro ukázání problémů současnosti, jde o nadčasová témata
- Aktivizační historický román – historické prostředí má pouze dodat románu zajímavost a ozvláštnit milostný či dobrodružný příběh
Nejvýznamnější historické romány a jejich autoři
Historický román jako literární žánr vznikl v době romantismu v první polovině devatenáctého století, patrně jako důsledek romantického obdivu k historii. Za jeden z prvních historických románů je považovaný Waverley anglického spisovatele Waltera Scotta, který zachycuje skotské povstání v polovině osmnáctého století. Dalšími známými historickými romány devatenáctého století byly romány francouzských spisovatelů Victora Huga, romány Chrám Matky Boží v Paříži a Devadesát tři, a Alexandra Dumase staršího Tři mušketýři. Historické romány ale vznikaly i v ruské literatuře, Vojna a mír Lva Nikolajeviče Tolstého, či v Polsku Quo vadis Henryka Sienkiewicze. Ve dvacátém století patřili ke světovým autorům historických románů například Umberto Eco s románem Jméno růže či Mika Waltari dílem Egypťan Sinuhet.
